Je to tu! Nakonec ne 10., ale 7. díl dánských listů už píšu ze svýho vlastního opatovickýho pokoje. Deset měsíců uteklo jako voda, zejména těch posledních pár (což se odrazilo i na tom, že jsem přeskočila několik vydání listů). Omlouvám se za to, ale snad pochopíte, že v tu chvíli bylo prostě nejlepší si ten skvělej "erasmáckej" život užívat plnými doušky a jeho zdokumentování nechat až na pozdější, klidnou dobu. A tak jsme se nějak dopracovali, propsali a pročetli až k závěrečnému vydání. Tady je!
