Dánské listy (4.díl)

Salut! Tak už se to blíží - 4 měsíce utekly tak rychle, jako mizí drinky zdarma, a za necelejch čtrnáct dní mě čeká cesta zpět na jih, tzn. krásných 17 hodin v autobuse včetně krátké projížďky trajektem. Tentokrát jsem si dala s dánskými listy na čas, ale popravdě, s blížícími se zkouškami nám tu houstne atmosféra, den má najednou nějak míň hodin a "deadlajničky" nám všem klepou na dveře. To pak není žádnej problém najít spolubydlícího spícího v poledne v kuchyni na stole, nebo naopak nepotkat za celý den v kontejneru ani nohu. Jo, hold, zkouškový je tady!

Na nejsevernější cíp Dánska jedině s Matyldou

Na rozdíl od českého vysokého školství, v Dánsku začíná semestr hned 1.září, tedy těch 13 týdnů se stihne s rezervou před Vánoci a i zkoušky se tu odbydou ještě před svátky. Což je trochu blbý, protože jeden postrádá těch 14 dní volna na učení a musí šrotit ihned po skončení výuky, zato mě poprvé čekají Vánoce NAPROSTO bez učení a školních povinností!! Tzv. zápočťák mě dostihl ve 12.týdnu a musím říct, že to bylo dosti náročné. Ve škole jsem byla i 11 hodin v kuse, válčila se studenty deptajícími stávkujícími softwary a k tomu vědomí, že uzávěrka na internetu vám prostě na smutný oči nepoleví. Ale to je realita pouze posledních 2 týdnů, před tím to bylo mnohem záživnější (a taky výživnější).

Odense a ulička H.Ch.Andersena

Na konci října jsem tu zažila jeden prímovej víkend, a to když jsme s Matyldou, francouzskou kamarádkou, a dalšími vyrazili na Danish Trip - aneb 3 denní výlet po Dánsku, zahrnující návštěvy největších dánských měst a taky přírodních zajímavostí. Celkově jsme za ten víkend najeli 1 094 km, navštívili 3 města - Arlborg, Aarhus a Odense, viděli nejsevernější cíp Dánska, kde se stíká Baltské a Severní moře, a největší pohybující se písečnou dunu v severní Evropě. Každý večer jsme měli navíc večírek v baru, kde byla vždy jedna hodina piva zdarma (tudíž stačilo zasprintovat 3 škobky za hodinu a zbytek večera se jen přitrouble chichotat a trsat na parketu). A prosím, první snídaně v hostelu v Arlborgu byla vynikající! Samé sladké pečivo, těsto na wafle s waflovačem, ovoce, marmelády, ... Poprvé jsem tu také viděla velice tenký plátky čokolády, který si Dánové prostě dávají na chleba a snídají. Naše rozmlsaný chuťový buňky byly v sedmým nebi (jak můžete vidět).

V minulých listech jsem se zmiňovala o české večeři. Ano, proběhla. Všichni přežili (a to i já, ačkoli jsem noc před tím spala jen 2 hodiny, byla 9 hodin ve škole a tu nálož pro 11 lidí vařila skoro sama). Česnečka nijak zvlášť neoslovila (pravda, 2 týdny poté jsem si uvědomila, že jsem zapomněla přidat vajíčko), ale bramborovej salát měl obrovskej úspěch a řízky si dokonce přidávali. S žemlovkou mi pak museli pomoct, přičemž si neodpustili pochybovačné pohledy, když jsem ždímala toustovej chleba v mlíku. Během toho, co se pekla, jsme hráli nějaký picí jihokorejský hry, který jsou ještě horší než dánský picí hry. Ale ořechy a skořice udělaly svoje a žemlovka jim vážně chutnala.

 

Pro velký úspěch tyhle národní večeře pokračují, takže jsme měli už i americkou večeři. Těšila jsem se, moc, a nakonec můžu říct, že to bylo vskutku americké - velice rychlé a tučné. A nenáročné na přípravu (takže ano, Itálie pořád vede). Vlastně to do nás Isak s přítelkyní narvali tak rychle, že jsem si ani nestihla uvědomit, jak jsem plná. Předkrmem byli chilli hot dogs, tedy typický ohřátý párek vložený do nakrojené bulky, jako bonus zasypaný chilli (jakési mleté maso s fazolemi) a chedarem. Musím uznat, že chilli teda bylo výtečný. Následovala maxi porce mac and cheese, tedy makaróny se sýrem. Vlastně to byly 3 druhy sýrů, smíchané s těstovinami a zapečené. To už tak oslnivé nebylo. A jako sladkou tečku jsme dostali oreo sušenky z večerky od vedle :) Jak říkám, pro mě to bylo typicky americké už tím, jak nenáročný to bylo na přípravu. 

Ještě ten samý týden jsme měli také typickou dánskou vánoční večeři. To byl teprve večer, kdy jsem se opravdu přežr.. přejedla (a poznala to podle toho, že jsem ani ráno nemusela snídat!). Hodně jsem se na ni těšila, protože nám Julie vyprávěla o typickém dezertu - nějakém rýžovém pudinku s mandlemi a teplou třešňovou omáčkou. Ale pěkně postupně. Menu bylo tříchodové, tedy jsme začali předkrmem, typickým dánským tmavým chlebem, filety naloženými v majonézové omáčce a teplou leverpostej se slaninou. Hlavní chod bylo v Dánsku oblíbené vepřové - pečeně s brambory a pozor! Teď ta nejdivnější věc, na kterou jsem tu zatím narazila. Na talíř jsme dostali také teplé červené zelí, hnědou omáčku podobnou bešamelu a slané chipsy. Prvně jsem myslela, že je to žert, ale byla jsem přesvědčena o opaku. Na chips se nabere červené zelí a namočí se to do hnědého bešamelu. ... No, nebylo to vůbec dobrý. A protože jsem si říkala, že by nic tak hnusnýho přece nejedli a že tomu jen musím přijít na chuť, přidala jsem si zelí, omáčky a chipsů. Ale ne, bylo to vážně ... nebylo to dobrý. Naštěstí to všechno zachránil dezert risalamande. Ačkoli ho udělali z polopřipravené sladké rýže a chyběly mandle, bylo to vynikající. Sladká rýže se smíchala s našlehanou šlehačkou a přidalo se vanilkové aroma. Správně by se měly přidat i nasekané mandle, přičemž se do mísy přidává i jedna celá, a kdo ji najde, dostane speciální dárek. Pěkné :) S blížícími se Vánocemi je tento dezert k dostání i v obchodech, stejně tak jako třešňová omáčka (mmch. ozkoušeno a je výborná i na ranní ovesné kaši). Takže teď si pochutnávám na rýžovém pudinku skoro každý týden.
Zmínila jsem se už také o Matyldě, o hojném počtu Francouzů tady a taky o jejich nespokojenosti s dánským sortimentem (teda aspoň myslím, že jsem se zmínila). Matyldini rodiče jsou farmáři, na severu Francie poblíž Lille, a tak je Matylda zvyklá na domácí a chutné ovoce a zeleninu. Pokaždé, když jsme se potkali, náš rozhovor vždycky skončil u jídla a u dánských obchodů a surovin. Věc se tady má totiž tak, že tu nenarazíte nikde na obří super-hyper markety jako u nás. Největší obchody, na který tu běžně natrefím, jsou velký jako jednota u nás doma, přičemž nabídku mají možná ještě menší. Nutno uznat, že jich je zase poměrně dost a člověk si může vybrat - Netto, Faqta, Irma, dognNetto ... Každopádně jsem se tím chtěla dostat k tomu, že Matyldě přijela během října návštěva, rodiče se sestrou a autem plným zásob. Po jejím vyprávění jsem nebyla tak úplně překvapená, když mi ukázala skříň plnou nutely, čokolád a sušenek, ale když se pochlubila i 15 kg jablek, pytlem hrušek a taky brambor, došly mi komentáře. 
Před odjezdem na Danish trip jsme měli dámskou jízdu u Matyldy v centru Kodaně a já se tak dočkala rackletu. Matylda mi to líčila jako nejoblíbenější francouzské podzimě-zimní jídlo, jedná se vlastně o značku sýra, která se částečně roztavená podává na různý způsob. Mě to trošku připomínalo romadur, ale opravdu jen připomínalo. V Matyldině podání to byly brambory zapečené pod vrstvou rackletu podávané s uzeninami.

Předminulý víkend jsme se s Matyldou taky konečně vypravili do vánočně laděné Kodaně, nasát trošku atmosféry a omrknout trhy. Na těch se tradičně pije vánoční gløg, takže vlastně svařák (spousta lidí se tu tváří, jako že o tomhle nápoji slyší prvně ... wtf?), a pojídá se Æbleskiver. Tyhle roztomilý kuličky jsou z nějakého palačinkového těsta a připravují se ve speciálních pánvičkách, aby byly pěkně kulatý. Původně by měly obsahovat i kousky jablek, ale co jsem se dočetla, tak dneska už se to tak nedrží. Docela dobrá a sladká sranda :) Naše buddy Julie mi vysvětlovala, že na začátku listopadu se poprvé točí a prodává vánoční pivo, což Dánové berou jako skvělou příležitost to oslavit (v dánským podání se ale vlastně každá všední událost dá slavit ... ve velkým), a taky se začínají jíst Æbleskiver. A jedí jich tolik, že po Vánocích už jsou tak přeslazení, že jim to stačí na další rok.

Æbleskiver

Když už jsem se konečně dostala k tomu psaní, nesmím zapomenout dodat, že jsem tu měla další návštěvu! Inženýr David se za mnou přijel podívat na víkend a udělal mi tím obrovskou radost. A jako svatý Martin nám sem přivezl pořádnou nálož bílejch sr.. sněhu. Vážně, normálně tu máme krásných 7 - 10 stupňů, vlastně bych ani nepotřebovala zimní bundu, ale jak se objeví návštěva, pocitová teplota klesne na -10, napadne 30 cm sněhu a ráno aby se člověk brodil břečkou. Taky jsme za ty dva dny navštívili spoustu kostelů, jak jsme se potřebovali často schovat a zahřát.

Nicméně tato návštěva nezavítala do Paludan Café, jak jsem si předsevzala, neboť nemají v nabídce nic vegan-friendly. Zato jsme tedy otestovali další dva podniky v centru - 42' RAW, takové menší bistro, a Simple Raw, velice pěknou restauraci s obrázkovým menu a vegan kakaem. Raw lasagne v bistru byly dobrý, prostě dobrý, ale burger v Simple Raw byl výbornej. A pokud můžu soudit podle zkoumavého pohledu Davida následovaného ďábelským smíchem nad dezertem, byl blízko hedonistickému vegan nebi. 

42'Raw

Určitě by se dalo ještě pokračovat ve vyprávění, např. o nově objeveném studentské ráji jménem Skylab, o vynikajících francouzských palačinkách a jablečném koláči (ano, Matylda pořád ještě likviduje své ovocné zásoby), o improvizované nejlepší narozeninové oslavě ever, o rugby a krémových polívkách ..., ale tentokrát jsem toho už napsala strašně moc a pokud jste dočetli až sem, tak jste buď děsně zvědaví nebo máte spoustu volnýho času (a obojí vám přeju :) 

Každopádně já za 9 dní mažu zpátky a návrat do Lyngby je v plánu až v půlce ledna, tudíž dánský listy si teď daj pauzu. Užijte si klidné a pohodové svátky a

šťastné Vánoce!