Dánské listy (3.díl)

Bonjour! Zde je další raport z Dánska, neboť jak jsem si teď s překvapením všimla, od minulého uplynul už víc jak měsíc. Je to k nevíře, protože neděle v Kodani a muzeu mi přijde jako včera a všechno tady tak nějak utíká rychleji, i když jsem si jistá, že zeměpisná šířka na rychlost času vliv nemá. Od minule jsem zase vyzkoušela nějaká další nová jídla a taky jsem tu měla první návštěvu z domoviny!

Baltské moře po ráno

Už během prvního týdne tady mě celkem překvapilo, kolik zahraničních studentů, především z Ameriky a Asie, touží navštívit Octoberfest v Německu. Vážně jsem narazila na spoustu lidí, kteří plánovali cestu po Evropě a jejich velkým přáním bylo zajet do Berlína právě na Octoberfest. Možná jsem byla tak překvapená, protože mě samotnou to nikdy nelákalo nebo protože pro Čechy to není nic neobvyklýho. Každopádně ti, kteří se do Německa na pravý Octoberfest nedostali, nemuseli zoufat. Celá univerzita žila tímto festivalem čtrnáct dní! V kampusu je aspoň takových 7 barů. Dva jsou přímo v hlavní budově, další je ve 116 - budově stavební fakulty, a zbylé jsou v dalších částech areálu. A právě ve 116 jsem se jednoho Octoberfestu zúčastnila. S francouzským kamarádem jsem tam zamířili "už" v pět odpoledne (akce oficiálně začala v poledne) a při pohledu na pšeničný pivo jsem neodolala. Říkala jsem už, že dánské pivo jako takové mi moc nejede. Pije se tu hlavně Tuborg nebo Carlsberg, prodávaný ve třetinkových plechovkách. Ale pšenice ... Cena za tuplák piva byla víc jak za oběd, ale za to si člověk mohl nechat sklenici a pak už si jen nechával dotáčet. A tak jsem se po víc jak měsíci dočkala skutečně dobrýho piva a dokonce mám i (pěkně těžký) suvenýr. K dánskýmu pivu můžu ještě poznamenat, že když jsem tu měla českou návštěvu, nakoupili jsme s Davidem a Janou různý dánský piva a první večer si udělali ochutnávku. Dopadlo to tak, že od druhýho dne už si kupovali jen ty český.

Nicolas a pšenka

Myslím, že už jsem se zmínila, že jsem dostala pokoj přímo v kampusu ve vesničce - skupině obyvatelných kontejnerů pro nejnižší kasty. Obyvatelstvo vesnice tvoří hlavně východní Asiati a Indové, Evropani jsou tu v těžké menšině (ačkoli v našem kontyšu je Evropanů celá polovina), a to zejm. Španělé, Poláci, Francouzi a Slováci. Připadám si tu jak na letním táboře, protože konstrukce mýho pokoje připomíná táborovou chatku a výhled mám přímo na zeleň v kampusu. Tu multikulturu tady si užívám i tak, že v mém pokoji přímo naproti kuchyni cítím všechno, co se v ní vaří. Což je nejčastěji jasmínová rýže, kuře kari, fazole na indický způsob, ale i tradiční čínské jídlo, a to když si asijský holky udělaj soukromý večírek v naší kuchyni. Ale zítra například se tu bude konat česká večeře.

Konečně jsem tu taky vyzkoušela školní kantýnu a můžu říct, že pokud to vyjde, chodím tam skoro každý týden. Je to totiž vždycky formou švédských stolů, vlastně je to to stejné, co nám nabídli na závěr uvítacího týdne. Postupně člověk prochází kolem čerstvého ovoce, dále čerstvé naporcované zeleniny, salátů - zeleninových, těstovinových, ... Vždycky jsou tam v nabídce vařená vejce a další možnost bílkovin - tuňák, kuřecí nudličky, sýry. A to vše ve studené podobě. Pokud má člověk chuť na teplé jídlo, je tu nabídka rýže a vždycky nějaké maso - kuře nebo vepřová pečeně, ... Taky jsem párkrát zahlídla veganskou nabídku. Součástí je i část s dochucovadly - dresinky, oleje, oříšky, omáčky. Nakrájet si můžem čerstvě upečený chleba nebo si k jídlu přihodit nějaké smoothie. Platí se to jednoduše na váhu. Takže co se týče místní menzy (i když se mi to těžko tak nazývá, protože s naší menzou z Brna to nemá nic společného), jsem nadšená. Nejlepší, co jsem tam zatím ochutnala bylo chilli con carne, fazolový salát a salát se špenátem, pomerančem, borůvkami a kozím sýrem. A pozor - v naprostém nebi jsem byla minule, kdy byl v nabídce i samotný kozí sýr!! Nabrala jsem si ho několik lžic, protože já kozí sýr prostě zbožňuju.

To se taky projevilo, když jsme byli s návštěvou na jídle v Kodani. Celkově, mít tady návštěvu bylo příjemný zpestření. Mluvit pár dní zase česky a nemuset přemýšlet nad angličtinou byl výbornej relax a bavila jsem se pokaždý, když jsme vkročili někde do obchodu, protože jejich údiv nad cenami nebral konce. Většinu jídel jsme řešili formou obložených chlebů vlastní výroby, přičemž největší úspěch měla leverpostej a jelenní salám. Ale přece jen, jako jeden z vrcholů jejich návštěvy byl oběd v centru Kodaně. A tak jsem objevila svůj nejoblíbenější podnik :) Paludan café vypadá zvenku jako antikvariát a taky mate názvem café. Jenže tady v Dánsku je celkem běžný, že kavárna je zároveň taky restaurace a večer taky bar. A tohle je navíc i obchod s knížkama. Interiér je úžasně útulný, většina křesel je polstrovaná a v mlhavým počasí to tu přímo vybízí ke strávení odpoledne u kávy a knížky. Jedinou vadou je, že zřejmě ne vždy se tam sežene místo. My teda měli štěstí a ještě si sedli. Jana s Davidem si objednali totéž - tradiční hovězí burger s opečenými brambory a omáčkou. A u mě nakonec zvítězil hovězí burger se zeleninou a kozím sýrem a brambory s omáčkou. Bylo to v-y-n-i-k-a-j-í-c-í!!! Brambory totiž byly pravý brambory pečený v troubě, hovězí bylo šťavnaté a kozí sýr dokonalý. Jako tečku jsem si k tomu dala chai latté a nepřála jsem si nic jinýho, než tam v tom teplým a příjemným prostředí zůstat zbytek dne. Velkou výhodou jsou taky ceny, protože ačkoli je to hojně navštěvovaný podnik v centru Kodaně, ceny jídel jsou v rozumných mezích. Menu mají na internetu, tudíž jsem se už týden před návštěvou rozmýšlela, co si dám, a nakonec došla k úžasnýmu zjištění - prostě tam půjdu se všema návštěvama a tak za rok vyzkouším snad všechno, co vypadá lákavě (jako obravdový brunch, filet z platýza s chřestem a krevetami, apod.). 

Paludan café - jedna z vedlejších místností, kde jsme našli volná místa.

Návštěvy Jany a Davida jsem taky zneužila k tomu, abych se poprvé podívala také do Lagkagehuset, což je řetězec kaváren-pekáren, které mě tu celou dobu lákají na úžasný výlohy. Po zkušenosti z Paludanu jsem si dala opět chai latté (které mi tu nepřijde tak přeslazené jako u nás) a k tomu šneka s hořkou čokoládou. Opět nebe. Jen kdyby to nevyšlo dráž jak koupě trika v H&M. 

Ještě než se rozloučím, vysvětlím tu českou večeři. Naše buddy skupina drží tradici národních večeří a začalo to před pár týdny tou italskou. Martina se svým přítelem Alessandrem pro nás ve své kolejní kuchyni připravili tradiční italské jídlo a řeknu vám, tohle je hodně vysoko nastavená laťka. Mě okouzlilo hlavně to, jak ta jídla byla vlastně jednoduchá. Předkrm byly rozpečené bruschetti s rajčatovou salsou, hlavním jídlem bylo risotto - houbové a s hráškem, abychom si mohli vybrat a vyzkoušet. Bylo to tak skvělý, že jsme si přidávali tak dlouho, dokud to všechno nezmizelo. A když už někteří praskali ve švech (nebojte, tomu jsem se ani neblížila), vytáhla Martina z lednice ještě celý plech tiramisu! A lepší jsem v životě nejedla. No a teď je řada na mě připravit pro cca 12 lidí českou večeři, přičemž tohle už asi vážně netrumfnu.

Výběr a plánování menu mi zabralo několik týdnů a konzultovala jsem ho s mnoha poradci (díky mami, Leni a Klárko a Zuzko), protože tradiční česká kuchyně je buď náročná na vybavení, nebo suroviny (tohle jsou aspoň moje výmluvy, proč nemůžu připravit jídla jako vepřo knedlo zelo, svíčkovou nebo tvarohový knedlíky). A tohle je vítěz: na začátek dostanou česnečku s krutonky, dále jim předložím vepřový řízek v trojobalu a mamčin skvělý bramborový salát a nakonec to bude žemlovka. Abych je trochu "rozbila" hned na začátek, David mi tu nechal trochu slivovice, takže všichni dostanou cuca, a taky jim pro rozptýlení pozornosti pustím českou hudbu - výběr od Blue Effect až po Tatabojs. (Řeším teď ale problém, že v kuchyni máme jen 5 židlí a nahlášeno je 11 strávníků. Vidím to tak, že zítra v podvečer se vkradem do okolních kontejnerů a pár židlí si vypůjčíme.) 

Takže, doufám, že jste se pročetli dnešním vydáním dánských listů až nakonec, bylo to vyčerpávající (samotnou mě to překvapuje, ale tak je to se mnou vždycky) a zítra mi držte palce! 

Au revoir!

PS: Jen pro objasnění francouzských frází - nejvíc se tu bavím s Francouzy a postupně dostávám (nedobrovolné) lekce francoužštiny :) Merde!