Zdravím! Tak v minulých listech jsem se těšila, jak se blíží jaro a že odhodím zimní bundu a několik dalších vrstev, ale jak jste si mohli všimnout z nedávné přílohy, udělala jsem si na začátku března výlet za polární kruh, ochutnat trochu té severské zimy. To už je ale víc jak měsíc zpátky a tady se opravdu blýská na lepší časy. Zimní bundu si beru jen na večer a tenisky jsou momentálně v pohotovosti. Taky jsme tu měli nedávno velikonoční prázdniny, a to celej týden. Ale popořadě!
Kvůli týdnu ve Finsku jsem si po návratu trochu mákla doháněním celýho zameškanýho týdne. Ale i tak je třeba občas vypnout. Např. sledovat Hvězdný války na promítacím plátně v posluchárně a pojídat u toho pizzu a zmrzlinu, nebo zajít v pátek večer do baru. Před pár týdny tu byla velice oblíbená akce, kdy je ve Studentským domě páteční "5 króna bír ívning" :) Prostě všechny piva a panáky za 5 dánskej korun, což je zrhuba tak třetina normální ceny. Není tedy divu, že už po pátý odpoledne je bar narvanej k prasknutí, studenti pijou průměrně 5 piv za hodinu a dánští studenti kupujou rovnou celý bedny. Takhle narvanej Studentskej dům (což je zároveň i bar tady v hlavní budově) moc často nebývá. Nevím, do kdy se ta akce táhla, ale už v 8 večer nebyla většina přítomných schopna stát vzpřímeně.
Jednu sobotu jsme si udělali výlet do centra s jasným cílem - Street food. Možná si pamatujete z prvních listů, kde o tom byla krátká zmínka. Copenhagen Street food se oficiálně nachází v centru Kodaně, kousek od Opery, v hale Papirøen. Z venku je to opravdu výrobní hala jako každá jiná, ale uvnitř je to naprosto kouzelný místo pro každýho milovníka jídla. Hala je plná stánků s různými druhy jídel, dezertů, barů a nápojů, z různých koutů světa. Indická kuchyně, asijská, belgická, italská, burgry, sushi, palačinky, cheesecaky, dánský sendviče, ... Večer tu bývá hudba a téměř pořád je tu plno. Což je občas problém, pokud jste unavení a chcete si s jídlem sednout, protože to je skoro nemožný. Ale tohle místo má prostě atmosféru! Street food má oproti Paludanu výhodu toho, že si můžete s jídlem prostě kdekoli stoupnout a není to tu omezený místy k sezení. První minuty jsme jen běhali od stánku ke stánku a přemítali, co vyzkoušet. No, nebudu vás napínat - tenkrát jsme si dali french fries double fried in duck fat (hranolky dvakrát smažené v kachním sádle) - ty byly fakt VYNIKAJÍCÍ, a typicky britský fish and chips (smažená ryba s hranolkami). A rozhodně jsem tam nebyla naposledy :)
Během velikonočních prázdnin jsem si zajela do města udělat si krásnej odpočinkovej den, za odměnu, a taky si užít lepšícího se počasí. Hlavně jsem vyrazila do Glyptoteket, jakési galerie soch, kterou kdysi založil pivovarník Carlsberg. Přiznám se, že nejsem znalenec ani velkej nadšenec umění, ale mě ohromily hlavně prostory celé galerie. Už jenom proto tam stálo zajít, protože střed budovy tvoří nádherná zimní zahrada pod obrovskou kopulí, plná palem, jezírek a soch, a přilehlé prostory jsou krásně zdobené a přitom jednoduché. Ale, dostáváme se opět k jídlu, když už jsem si udělala celodenní výlet do města, zkusila jsem štěstí v Paludan Café a po měsících a několika marných pokusech jsem měla konečně štěstí na volný stůl! Objednala jsem si oběd, malé pivo a s knihou "Už je tady zas" jsem se posadila ke stolku s krásným výhledem na ulici. Dala jsem si Shooting star (Stjerneskud), což byla jakási topinka se salátem, smaženým platýzem, krevetami, kaviárem, uzeným lososem, závitkem z filé, chřestem a jakousi remuládou. A jako člověk, kterej těmhle mořskejm potvorám moc nedá, jsem byla mile překvapena. Žral... Pardón, hodovala jsem si jako král, kochala se výhledem a občas něco přečetla, abych zapadala do okolní kavárenské společnosti. Minimálně ještě jednu návštěvu této kavárny/restaurace/baru mám v plánu, protože ještě musím vyzkoušet jejich skvěle vypadající brunch.
Konec volného týdne byl nabitý, protože se mi tu ukázala už třetí návštěva. Dorazili v hojném počtu, ve čtyřech a autem, přičemž v polovině jejich pobytu jsme se přesouvali do Aalborgu, kde je momentálně další studentík z Brna. S každou další návštěvou je program volnější a volnější :) Zašli jsme si na parádní výlet do dyrehaven, což je rozlehlý a nádherný park hned vedle kampusu, plný zvěře a krásnejch zákoutí. V pátek jsme vyrazili do Kodaně, nachodili jsme 20 km a .... zkrátím to, skončili jsme na Street food! Povinná zastávka. Na druhý pokus jsem vyzkoušela kachní burgr, z výborného šťavnatého masa, a samozřejmě jsme s Klárkou neodolali a dali si nutelový cheesecake (zní to trochu podivně, ale byl to klasický bílý cheesecake, nutela a oříšky byly nahoře). Tento týden příjíždí další turnus návštěvníků, takže budu mít možnost zkusit ještě něco dalšího :)
V sobotu jsme se přesouvali přes celé Dánsko do Aalborgu, kde nás Peťa skvěle ubytoval a neděle měla být ve znamení cestování a projíždění nejsevernější části Dánska. Říkám měla být ... Už od rána totiž lehce pršelo. Cestou k severnímu cípu už lilo jako z konve. Nic z toho nás neodradilo, i když mělo ... Než jsme došli těch pár set metrů k nejsevernějším cípu, byli jsme totálně prochc... promáčení z jedné strany, načež jsme se chvíli motali (mojí vinou, přiznávám) v bludným kruhu a pak vyrazili zpátky k autu a promokli i z druhé strany. No prostě, mohli jsme rovnou skočit do moře, vypadali bychom naprosto stejně. Já měla vodu i pod zimní nepromokavou bundou, o plátěných teniskách a kilogramech písku ani nemluvím. Měli jsme jedinou možnost. Svlíkli jsme ty mokrý kalhoty dolů, přeběhli jen v kalhotkách parkoviště a naskákali do auta. V kufru leželo pět totálně mokrejch kalhot, bund a tuna písku. Zvenčí jsme asi vypadali jako normální skupina turistů, ale uvnitř to bylo jak banda exibů. Zbytek dne jsme v podstatě projezdili autem po ostatních místech, který jsme chtěli vidět, přičemž jsme seděli v autě a prohlídli si je jen z okna. Co naplat, že za necelý dvě hodiny už bylo pěkně a celkem teplo, když máte promáčený boty a do kalhot se nenasoukáte ... Musím ale říct, že jednu písečnou dunu si děcka ujít nenechaly. Omotaly si zadky růčníkama a šálama a aspoň něco si ještě na severu užili.
(Vyprávěla jsem o tomhle našem výletu kolegovi ve škole. Martin je Dán, učitel, který je ale na DTU jako student se speciálním programem, a pochází právě ze Skagenu, nejsevernějšího cípu Dánska. Podle něj je to prý nejprosluněnější místo v Dánsku. Prej. Jako fakt...)
Na závěr ještě zmíním jednu akci, které jsem se zúčastnila poslední víkend. V Kodani se konala mezinárodní polštářová bitva a kluci švýcarský mě přemluvili, a moc práce jim to nedalo, abych se s nima zúčastnila. Vyrazili jsme tam v kostýmech, i když to nebylo povinností. Vlastně jsme tam byli nakonec jediní v převlecích. Na otázku proč teda kostýmy jednoduchá odpověď - proč ne? :) Kluci na to koupili nový polštáře, pár set metrů jsme se svezli ve třech na skútru, v rukou tyhle nový obrovský polštářový tampóny. Do města jsme pak už vyrazili vlakem, oblečení jako hňupi. Nicméně, tady v Dánsku to není zas až tak neobvyklý (už jsem vám říkala, že Dánové tu využijou každou příležitost k tomu, hodit na sebe plyšovej převlek?!). Dorazili jsme sice pozdě, ale i tak jsme si to užili. Všude už se válely kupy peří, lidi do sebe šili hlava nehlava a my, oblečení jako idioti, jsme byli za hvězdy. Lidi nás dokonce prosili o fotky a kluci dělali rozhovor na kameru! Ze začátku to bylo trochu zvláštní, přece jen jsme bušili spíš do sebe navzájem, ale pak už se mlátíte hlava nehlava s každým, kdo se příblíží. Byli tam děti, mladí, staří, fotografové klečící na zemi taky nebyli ušetřeni, zahlídla jsem tam i starší paní na vozíku. Prostě to bylo moc fajn. Krásnej slunečnej den jsme pak zakončili procházkou po centru, laté ve Studentským domě v Kodani a naše polštáře, který kupodivu zůstaly téměř bez úhony, jsme na Nøreportu dali dvěma bezdomocům.
Tož to by bylo za poslední měsíc ... Nebylo to rozhodně všechno, ale kdo by tak dlouhý články četl (resp. psal). Za návštěvu jsem byla neskutečně ráda, protože jsem se už holek nemohla dočkat. A sotva jsem se z jedný návštěvy vzpamatovala, přijede další, stejně nadšeně očekávaná. Takže i za měsíc bude o čem psát a číst ;)
Zdravím!
Žádné komentáře:
Okomentovat