
Otíkovi je dnes rok a 5 měsíců a má pořád nejraději mateřské mléko. A asi by jedl výhradně jen to. Snažím se, aby mu uvařené jídlo chutnalo. Ne vždycky se to ale daří. Asi každá máma ví, jakej je to asi pocit, když si s jídlem dáte práci a dítě pak ohrne nos. A navíc ne vždycky se mi daří, aby byl jeho jídelníček rozmanitý. Párkrát jsem si zkusila, aby jedl rozmanitě, zajímavě a čerstvě a řeknu vám, že tomu se fakt říká "být v kuchyni na krátkým řetězu"! Takže hodně zamražuju a v průběhu pár dní se opakuju. Ale neustávám v tom najít rozumnou rovnováhu mezi jakž takž různorodou stravou a tím, abych nebyla otrokem našeho jídelníčku. Snad se mi to daří. A snad se mi daří i to, aby Otík opravdu jedl 5-6x denně včetně slušného pitného režimu. I přesto chce mlíčko... chce prostě cítit mě - je to způsob kontaktu se mnou a prostředek uklidnění třeba při růstu zoubků. A popravdě ani mě to moc neobtěžuje. Naopak snažím se to užívat, protože tohle nebude (v dlouhodobém horizontu) trvat moc dlouho a tyhle blízké chvíle nám prostě jednou skončí.
A zde je další moje variace na recept z knihy
Hned to bude, andílku: