...a potom vždycky vykouzlí úsměv na tváři. A to hlavně mně, protože když vidím, jak všem chutná, mám z toho vždycky dobrej pocit. Ten se navíc násobí tím, že je to úplně, ale úplně zdravá polívka. Nevím čím to je, ale je tak lahodná, že jí nemám nikdy dost. Pokaždý, když ju uvařím (a to jí dělám fakt velkej kotel), tak si říkám, že tentokrát to určitě budu vylívat.
A co myslíte? Ještě se to nikdy nestalo!
MINESTRONE
MINESTRONE
Poprvé jsem tuhle italskou polívku jedla kdysi v horské chatě v Dolomitech a hrozně mi chutnala, asi i proto, že jsem měla za sebou tu děsnou túru. Už tehdy to byla lahoda, takový pohlazení břicha. Byla plná zeleniny a taky v ní plavaly takový malý těstovinoví červíci. Později jsem ji zkusila uvařit podle Itala, a i když nebyla s těstovinami, naprosto splnila moje očekávání. Od té doby ji vařím dost často, většinou teda v létě a na podzim, protože je nejvíc čerstvé zeleniny.
Jak říká Ital, je to prostě "silný zeleninový příboj".
S minestrone musím začít už večer. Naberu dvě hrsti suchých fazolí - červených, bílých nebo obou - a nasypu je do hrnce, ve kterém se potom budou vařit. Zaliju studenou vodou, aspoň tak, aby hladina byla dvakrát výš než fazole. Přes noc nechám ležet.
Dopoledne postavím hrnec s fazolemi na plotnu, zkontroluju množství vody, když je potřeba, přidám, ale nevyměňuju. Osolím a začnu vařit.
Vedle si nachystám další, větší hrnec. Očistím velkou cibuli, nakrájím a odložím. Ukrojím 3 řapíky řapíkatého celeru (!) a to tak, že spodní asi tak 2 cm odkrojím úplně a listy taky, jen pár si jich nechám na závěr. Řapíky nakrájím na proužky, co vypadají spíš jak malé měsíčky. Odložím. Očistím a na půlkolečka nakrájím 2 menší mrkve.
V hrnci rozpálím trochu olivového oleje a hodím na něj cibuli, celer a mrkev. Restuju asi tak 6 minut. Mezitím oloupu 3 brambory, nakrájím na akorátní kostky a přihodím do hrnce, trochu osmahnu. Nakrájím menší pórek na kolečka, 3 jarní cibulky taky a přidám k základu. Když to vypadá, že se to už chce přichytávat ke dnu, neváhám podlít vodou z vařících fazolí nebo prostě jen tou z kohoutku. Po chvíli přiliju ještě víc vody, aby to už vypadalo jako hustá polívka. Pořád mírně vařím.
A teď přichází na řadu tvořivost kombinovaná s možnostmi, které skýtá lednička a spíž. Prostě - co mám, tam teď dám, podle zásady, co potřebuje vařit déle, to hned, co méně, to později. Takže třeba nakrájím kousek květáku, brokolice, menší cuketu (tu skoro vždycky), kousek dýně (muškátové), špenátové listy, trochu mangoldu,... a všechno to přihodím do vařícího kotlíku. Nechám to na mírném ohni bublat.
Připravím si do misky 3 pěkná voňavá rajčata(!), nakrojím je na špičce do kříže a spařím vřelou vodou z konvice. Po chviličce je vytáhnu, nožem z nich sloupnu slupku a dužinu trochu pokrájím (jen tolik, kolik mi dovolí to, jak to strašně pálí). Hodím zas do hrnce a pokračuju v pomalém vaření. Když je potřeba, přilívám vodu.
Obhlídnu, co dělají fazole. Pokud jsou ještě trochu tuhé, nevadí, klidně je přidám do polívky k ostatní zelenině a vařím dohromady. Vodu z fazolí můžu taky přidat. Když jsou ale fazole už hotové, vypnu je a nechám ještě mimo polívku, aby se v ní úplně nerozvařily.
Když už se mi zdá, že všechna zelenina v polívce je skoro úplně měkká a že to už neodolatelně voní, přidám poslední kousky - a to třeba hrst zeleného hrášku a/nebo zelené fazolky. Oboje stačí povařit chvilinku. Šufánkem odeberu do misky trochu polívky, tyčovým mixérem rozmixuju a vrátím zpět do hrnce. Pak vypnu sporák.
Na závěr osolím, žádné další koření nepřidávám, byla by to úplná polívkozrada! Navrch jen nasypu trochu nakrájené petrželky a taky lístky celeru, co mám odložené od začátku vaření.
Nahoru na talíř s touhle voňavou dobrotou nasypu hobliny parmazánu a je to úplně dokonalé.
- Toto množství je tak pro 8 lidí. Záleží na tom, kolik zeleniny přidáte a jak moc polévku zředíte vodou. Minestrone je skoro jak hlavní chod, je to taková ta silná "obědová" polívka.
- Vůbec se nebojte se zeleninou experimentovat - dejte tam to, co máte rádi, ale druhy označené v textu vykřičníkem nesmíte vynechat. To znamená, že bez základu s řapíkatým celerem a rajčaty to prostě nebude ono.
- Podle popisu to vypadá, že je to velmi pracné jídlo. Není to tak. Sice určitý čas zabere, ale rozhodně stojí za to. V podstatě člověk pořád jen čistí a krájí zeleninu a průběžně přidává do hrnce, žádné složité kuchařské postupy.
- Jednou jsem neměla fazole a tak jsem to zkusila úplně stejně, ale se suchou cizrnou. Bylo to taky moc dobrý.
- Tak si to užijte a přeju dobrou chuť!
PS.: Srdečně Tě zdravím, Marťo H. (doufám, žes dočetla až sem) a su moc zvědavá, jestli se do minestrone pustíš taky :-)
