Dánské listy (5.díl)

Takže po vánoční pauze zdravím opět z Dánska! "Pololetní" prázdniny se mi tentokrát protáhly na celý měsíc a poprvé za dobu vysokoškolského studia jsem si užila vánoční svátky bez učení a biflování, ale nakonec přišel čas vrátit se na sever. Ale ti, kteří by čekali zaváté cesty, zasněžené domy a chodníky plné beranic, budou zklamáni. Tady je totiž naprosto stejně jako doma, někdy možná i tepleji. Jen tu někdy víc fouká a občas kápne, ale zdá se, že roční dávka sněhu tu padla v lednu a já už budu moct nosit jen jarní boty a kabát (doufám!).

Do Kodaně jsem jela týden před začátkem semestru, dejme tomu se aklimatizovat. Využila jsem tedy poslední týden volna ještě na nějaký ten výlet po Kodani. Respektive byly nakonec tři a podotýkám, že jsem si vybrala vždycky to největrnější a nejchladnější počasí. Zajela jsem si do města protáhnout nohy a prochodit si pěšky i širší centrum Kodaně, konkrétně Nørrebro. Dobře, přiznávám, že hlavním cílem byl Grundtvigs Kirke, luterský kostel z roku 1940. Bylo to jedno z mála míst, které jsem z vyhlédnutých kodaňských památek ještě nenavštívila. A i když jsem se pak do vesničky vrátila zmoklá a promrzlá, stálo to za to :)

Dva dny na to jsem se vydala za dalším restem ze seznamu, a tím bylo kodaňské akvárium Der Blå Planet (Modrá planeta). Budova akvária, takový architektonický kamínek, se nachází na jihu města jen pár zastávek od letiště. Z dálky jde spíš o nevýraznou budovu, nebýt ukazatelů hledala by se těžko, ale při bližším hledání je opravdu o co stát. Celý akvárium je krásně vymyšlený, interaktivní a zábavný. Kromě piraní, mořských koníků, ryb všeho druhu (včetně několika metrových arapaim) tam jsou i akvárka s papuchálky a dvěma mořskými vydrami. Ty byly úplně super, protože se ocumlávaly a čechraly přímo v rohu výběhu, takže jsem od nich byla jen pár desítek centimetrů (včetně pěkně tlustýho skla, samozřejmě). 

Největší chloubou akvária je ale asi obrovská nádrž s rejnoky a žraloky. Vychytala jsem zrovna dobu krmení a řeknu vám, že je prčovní sledovat rejnoka s placatou pusou, jak se krmí. Nebo žraloka kladivouna, kterej musí nejdřív kolem jídla obeplout dokola, aby ho vůbec viděl. Taky tam jsou malé otevřené nádržky s potvůrkama jako hvězdice, ježci, malí krabi apod., kam si člověk může namočit ruce a všechny ty breberky si osahat. Když už jsem tam byla v době oběda, využila jsem i tamní restauraci. Nabízí tam zejm. jídla s rybami a mořksými plody, ale já vsadila na polévku, konkrétně jeruzalémskou artyčokovou polévku vařenou s pivem a jablky, zdobenou křupavými plátky artyčoku a podávanou s chlebem. Tak jako ... první ochutnání bylo výborný, chuť to byla netradiční a zajímavá. Bohužel toho byl ale takovej kotel, že ke konci už mi ta jinakost lezla ušima.

Poslední výlet do Kodaně před začátkem semestru byl s klukama z kontejneru, když jsme si takhle v sobotu vyrazili do svobodné Christianie. Jedná se o malou oblast v Christianshavn, kousek od centra. Pokud vím, je to mezi turisty jedno z nejznámějších míst v Kodani, a o jeho rázu asi nejlíp svědčí nápis nad branou, když Christianii opouštíte: Nyní vstupujete do Evropské unie. Je to autonomní oblast s necelou tisícovkou obyvatel, plná barevnejch domků, přírodních toalet, kol s bedničkama vepředu, stánků se zahalenými prodejci a vůní marihuany. V centru oblasti je zóna, kde je zakázáno fotit a utíkat, kde je spousta těchto zaplátovaných stánků, polorozpadlých hospod a taky turistů. Teprve na třetí pokus, kdy jsem se do Svobodného města vydala se zkušenými, jsem se dostala i mimo turisty nejzatíženější část a viděla tak i krásné staré domky, některé barevně natřené jako z pohádky, popravdě stylovou kavárnu a krásné jezero (i když to nemůžu tvrdit jistě, byla tma jako v prd...). No každopádně, i když jsme zmokli a já opět zmrzla až na kost, bylo pěkný konečně poznat i jinou než jen turisty provalenou část tohohle zvláštního místa. Jen dostat pak kluky zpátky do vlaku do Lyngby, po tom, co si dali několik sendvičů, byl poněkud problém.

A teď mi dovolte pár vět o škole, tedy vlastně o tom, co mě do Dánska přivedlo. To, že je tu naprosto jiný přístup ke studentům, k učení, k výsledkům, že je tu naprosto jiné, přátelské studijní prostředí a všechno se valí elektronicky a přes internet ... o tom není pochyb a mohla bych tak povídat dlouho. Ale tento semestr mám předmět, o kterém bych chtěla napsat i pár řádků sem. Jedná se o Vnitřní klima a něco podobného jsem už absolvovala loni u nás v Brně (i když musím přiznat, že tam se jednalo o Tepelnou techniku, která zahrnovala informace i mimo tento obor). Hrozně jsem se na tento předmět těšila, protože když jsem loni poslouchala na přednáškách o experimentech dělaných na dánské univerzitě, už jsem věděla, že tady za rok budu a budu mít tento konkrétní předmět. A už první hodina mě naprosto odrovnala (a nejen proto, že mám ten předmět celý den, tedy 8 hodin jen s pauzou na oběd). Většina zásadních experimentů v tomto oboru se prováděla tady a v rámci semestru si vyzkoušíme práci se spoustou měřidel a přístrojů. Mají tu celé zkušební komory s hromadou tepelných senzorů, s pohyblivými stěnami a stropem, aby se dala velikost místnosti přizpůsobit měření. Mají tu kus boeingu, kde prováděli experiment na vnitřní klima zaoceánských letů (zavřeli tu lidi na několik hodin, pouštěli jim filmy jako v letadle a dokonce jim denně dováželi z letiště jídla podávaná na palubě). V laboratořích jim sedí figuríny, které stály původně v obchodech, ale dnes mají cenu milionu dánských korun. Tady je totiž rozřezali na více kousků, každý pak omotali dráty tak, že každý ten kus může simulovat příslušnou povrchovou teplotu, a dokonce mají i "umělé plíce" s výustkou na hlavě, aby mohli simulovat vodní a tepelné zisky dýcháním. Předmět o vzduchotechnice je tu zakončený projektem, kdy si studenti podle svého vlastního návrhu poskládají systém trubku po trubce a měří, zda se skutečně chová podle jejich návrhu. To je pro nás, kteří si za pět a půl roku prakticky nesáhli na skutečné potrubí, něco neuvěřitelného.

Budova 127 v DTU kampusu

 A ještě jeden, asi největší rozdíl, který pozoruju mezi studiem u nás a v Dánsku. Zatímco doma je naprosto běžné, že studenti u zkoušek podvádí, používají taháky nebo internet v mobilu a pak se ještě mezi sebou chlubí, kolik toho "neumí" a co všechno opsali, tady v Dánsku je tohleto nepředstavitelný. Ne jen, že je to tu přísně trestáno a použití taháku je vzhledem ke konceptu zkoušky prakticky nemožný, ale studenty tady by to ani nenapadlo. To je prostě podvod a nepřipadá to v úvahu. A pokud se najde někdo takovej, rozhodně se tím nebude chlubit. 
Tak, to bylo z trochu vážnějšího soudku na konec. Doufám, že jste si příjemně početli, já se zase za čas znovu ozvu :)

Addio!