47. Leňajs bojuje s obalovanými rybími filetami s kaší a hráškem

Stůňu. Ano, zase. V tomto školním roce už podruhé. Prostě se tomu nedá ubránit, když kolem Vás padají děti jako hrušky. Tenhle bacil je ovšem velmi vytrvalý. A tak po třech dnech poctivého ležení a pocení Paralenem, pití bylinek a užívání cibulového sirupu mám pořád velký knedlík v krku, díky němuž je pro mě každé polknutí utrpením, zjišťuji, že se tentokrát asi antibiotikům neubráním.

Každopádně člověk jíst musí, že. Recept, který Vám dnes budu servírovat, jsem objevila v práci v časopise (kde asi tak ten časopis mohl ležet, že? ;-). A přišel mi jednoduchý. Tak jsem se rozhodla ho vyzkoušet. To jsem ani netušila, jak dobře jsem udělala. Protože brambory jsem mohla škrábat v sedě a zbytek nebyl náročný. Za necelou hodinku bylo hotovo a já mohla zpátky do postele. Tentokrát bylo menu bez polívky a desertu, ale to doufám pochopíte.

41. U Matyldy zavoněl quiche s lososem a špenátem

Je to v poslední době už můj druhý pokus, první byl s cuketou a kozím sýrem. Oba byly dobrý, jenom dneska mám nějak větší chuť sepsat sem recept. Vůbec mám rezervy v psaní příspěvků (samozřejmě si sypu popel na hlavu). No na svou obhajobu musím říct, že i když jsem si slibovala, jak si užiju zasloužené prázdniny, tak se to příliš nekonalo. V červenci jsem otěhotněla a pak mi bylo celou tu parádní kulinářskou sezónu tak hrozně blbě, že se mi nechtělo jíst, natož něco vařit. Takže tak. Teď už je to lepší, tak snad vás dnešní quiche inspiruje a taky si ho uděláte. 

QUICHE S LOSOSEM A ŠPENÁTEM

26. Terčiny (studentské) variace

Poslední dobou házím na internet fotky mých běžných jídel, který si připravuju během týdne. Když jsem na studentským privátu, tak si vařím zjm. to, co náš táta nejí :-) Takže klasickou čočku na kyselo, dušenou mrkev a taky míchaniny všeho možnýho. A když už se rozhodnu si uvařit klasický recept, třeba nějaké těstoviny, zjistím ve chvíli, kdy už jsou špagety skoro uvařený, že mi nějaká surovina chybí. Takže improvizuju. 

"Budapest" - George Ezra

46. Lookashenko vyhrává s burgrem s cibulovou marmeládou a nivou

Tento víkend jsem dělala jen pomocnou kuchařku. Uvařila jsem polívku, hranolky a puding. Hlavní jídlo bylo v rukou muže. A ten se rozhodl pro ryze mužské jídlo. Tak já vnímám hamburger :-) Tentokrát se rozhodl pro recept z webu fresh.iprima.cz, který v detailech upravil. A servíruji Vám ho já.

45. Leňajs vaří jednoduše špenátovou polévku

Dnes jsem si pro Vás připravila polévku tak jednoduchou, že jednodušší neznám. Je jednodušší než česnečka a to je co říct :-) Navíc pokud máte nadbytek listového špenátu ze zahrádky a klasického špenátu s bramborovým knedlíkem máte plné zuby, je to dobrá varianta. Pusťme se do toho s pohupováním boků při klasickém songu... ;-)

25. Terka pekla crumble

Ale zas jako pekla ... ono toho pečení až tolik není. Ve skutečnosti je to dost rychlý a jednoduchý. Třeba na takovou nedělní královskou snídani je to možná i rychlejší než lívance. Každopádně dneska není neděle, ale čtvrtek. Za pár dní mi končí prázdniny (ano, opravdu až na konci září) a navíc jsem nějaká usmrkaná, tak jsem si dovolila podstrojit si takovou parádní snídani. S Leňajs jsme měli švestkový crumble už před měsícem (to zase končily prázdniny Leňajs) a na recept můžete mrknout zde. Tentokrát jsem nejela přímo podle receptu a inspirovala se i jinde. Tak vyzkoušejte - třeba zrovna o víkendu :)

"Love Runs Out" - OneRepublic

40. U Matyldy se kouzlí Minestrone...

...a potom vždycky vykouzlí úsměv na tváři. A to hlavně mně, protože když vidím, jak všem chutná, mám z toho vždycky dobrej pocit. Ten se navíc násobí tím, že je to úplně, ale úplně zdravá polívka. Nevím čím to je, ale je tak lahodná, že jí nemám nikdy dost. Pokaždý, když ju uvařím (a to jí dělám fakt velkej kotel), tak si říkám, že tentokrát to určitě budu vylívat.
A co myslíte? Ještě se to nikdy nestalo!

MINESTRONE

MINESTRONE

Poprvé jsem tuhle italskou polívku jedla kdysi v horské chatě v Dolomitech a hrozně mi chutnala, asi i proto, že jsem měla za sebou tu děsnou túru. Už tehdy to byla lahoda, takový pohlazení břicha. Byla plná zeleniny a taky v ní plavaly takový malý těstovinoví červíci. Později jsem ji zkusila uvařit podle Itala, a i když nebyla s těstovinami, naprosto splnila moje očekávání. Od té doby ji vařím dost často, většinou teda v létě a na podzim, protože je nejvíc čerstvé zeleniny. 

Jak říká Ital, je to prostě "silný zeleninový příboj". 

S minestrone musím začít už večer. Naberu dvě hrsti suchých fazolí - červených, bílých nebo obou - a nasypu je do hrnce, ve kterém se potom budou vařit. Zaliju studenou vodou, aspoň tak, aby hladina byla dvakrát výš než fazole. Přes noc nechám ležet.

Dopoledne postavím hrnec s fazolemi na plotnu, zkontroluju množství vody, když je potřeba, přidám, ale nevyměňuju. Osolím a začnu vařit. 

Vedle si nachystám další, větší hrnec. Očistím velkou cibuli, nakrájím a odložím. Ukrojím 3 řapíky řapíkatého celeru (!) a to tak, že spodní asi tak 2 cm odkrojím úplně a listy taky, jen pár si jich nechám na závěr. Řapíky nakrájím na proužky, co vypadají spíš jak malé měsíčky. Odložím. Očistím a na půlkolečka nakrájím 2 menší mrkve.

V hrnci rozpálím trochu olivového oleje a hodím na něj cibuli, celer a mrkev. Restuju asi tak 6 minut. Mezitím oloupu 3 brambory, nakrájím na akorátní kostky a přihodím do hrnce, trochu osmahnu. Nakrájím menší pórek na kolečka, 3 jarní cibulky taky a přidám k základu. Když to vypadá, že se to už chce přichytávat ke dnu, neváhám podlít vodou z vařících fazolí nebo prostě jen tou z kohoutku. Po chvíli přiliju ještě víc vody, aby to už vypadalo jako hustá polívka. Pořád mírně vařím. 

A teď přichází na řadu tvořivost kombinovaná s možnostmi, které skýtá lednička a spíž. Prostě - co mám, tam teď dám, podle zásady, co potřebuje vařit déle, to hned, co méně, to později. Takže třeba nakrájím kousek květáku, brokolice, menší cuketu (tu skoro vždycky), kousek dýně (muškátové), špenátové listy, trochu mangoldu,... a všechno to přihodím do vařícího kotlíku. Nechám to na mírném ohni bublat.

Připravím si do misky 3 pěkná voňavá rajčata(!), nakrojím je na špičce do kříže a spařím vřelou vodou z konvice. Po chviličce je vytáhnu, nožem z nich sloupnu slupku a dužinu trochu pokrájím (jen tolik, kolik mi dovolí to, jak to strašně pálí). Hodím zas do hrnce a pokračuju v pomalém vaření. Když je potřeba, přilívám vodu.

Obhlídnu, co dělají fazole. Pokud jsou ještě trochu tuhé, nevadí, klidně je přidám do polívky k ostatní zelenině a vařím dohromady. Vodu z fazolí můžu taky přidat. Když jsou ale fazole už hotové, vypnu je a nechám ještě mimo polívku, aby se v ní úplně nerozvařily.

Když už se mi zdá, že všechna zelenina v polívce je skoro úplně měkká a že to už neodolatelně voní, přidám poslední kousky - a to třeba hrst zeleného hrášku a/nebo zelené fazolky. Oboje stačí povařit chvilinku. Šufánkem odeberu do misky trochu polívky, tyčovým mixérem rozmixuju a vrátím zpět do hrnce. Pak vypnu sporák.

Na závěr osolím, žádné další koření nepřidávám, byla by to úplná polívkozrada! Navrch jen nasypu trochu nakrájené petrželky a taky lístky celeru, co mám odložené od začátku vaření. 

Nahoru na talíř s touhle voňavou dobrotou nasypu hobliny parmazánu a je to úplně dokonalé.

• Toto množství je tak pro 8 lidí. Záleží na tom, kolik zeleniny přidáte a jak moc polévku zředíte vodou. Minestrone je skoro jak hlavní chod, je to taková ta silná "obědová" polívka.
• Vůbec se nebojte se zeleninou experimentovat - dejte tam to, co máte rádi, ale druhy označené v textu vykřičníkem nesmíte vynechat. To znamená, že bez základu s řapíkatým celerem a rajčaty to prostě nebude ono.
• Podle popisu to vypadá, že je to velmi pracné jídlo. Není to tak. Sice určitý čas zabere, ale rozhodně stojí za to. V podstatě člověk pořád jen čistí a krájí zeleninu a průběžně přidává do hrnce, žádné složité kuchařské postupy.
• Jednou jsem neměla fazole a tak jsem to zkusila úplně stejně, ale se suchou cizrnou. Bylo to taky moc dobrý.
• Tak si to užijte a přeju dobrou chuť!

PS.: Srdečně Tě zdravím, Marťo H. (doufám, žes dočetla až sem) a su moc zvědavá, jestli se do minestrone pustíš taky :-)

44. Leňajs si pochutnala na pudinkových řezech

Zdroj

To máte tak. Mám narozeniny o prázdninách, takže kolegyně pohostím chlebíčkem a sladkostí obvykle v přípravném týdnu. Tentokrát mi to nevyšlo, ale rozhodně bych je o to nepřipravila. Loni jsem dělala sladké mraky. Navíc jsem dostala chuť na desert, který sdílela mamka na facebooku. Takže to nakonec pěkně vyplynulo.

Tento recept se jmenuje původně babiččiny krémeše, ale nevím proč, připadá mi to spíš jako hm... prostě spíš fuj, než mňam, tak proto pouhé obligátní pudinkové řezy. Ať se dílo podaří.

43. Leňajs skóruje s kuřetem s javorovým sirupem

Včera jsem byli na houbách a nasbírali jsme především bedly, ze kterých jsme si udělali k večeři dobrotu na kmínu. Tolik bedel jsem snad v životě neviděla! Fotka speciálně pro Matyldu :-)

Jak už jsem psala včera, tento víkend jsem se v kuchyni rozšoupla. A krasojízda pokračuje dalším receptem, který jsem se rozhodla vyzkoušet zase z vypecky.com - kuře s javorovým sirupem. Je to recept na sladko, ale nebojte se, že by Vám lepila pusa. Javorový sirup je lehký a nepřebíjí chuť kuřete. Pokud na podobné chutě sladkého masa nejste zvyklí, nebo jste je ještě nezkoušeli, tak je to takový vhodný mezikrok.

42. Leňajs bojuje s rychlým ragú

Po delší odmlce vařím sobotní oběd. Ne, že bych normálně v sobotu nevařila, ale spíš často vařím věci ověřené. Tento víkend jsem se však rozšoupla a rozhodla se vyzkoušet hned tři nové recepty. Tento první je celkem nenáročný a rychlý, takže se hodí i jako večeře v týdnu. Narazila jsem na něj na blogu Výpečky a řekla jsem si, proč ne mleté maso :-) Polévku jsem zvolila litevskou, kterou najdete tady. Je rychlá na přípravu, když si červenou řepu uvaříte dopředu (tak jako já včera) :-)