64. Večerní rychlovka a tak trochu tlachy

Víte, mám jednu kámošku, co před léty řekla jednu věc, na kterou asi nikdy nezapomenu. Řekla, že prostě vaří z toho, co má a co ji napadne. A že vlastně ani neumí moc vařit podle receptů, že to jí fakt nejde. Tímto zdravím Peťu do Lískovce ;-) Pamatuju si to proto, že mi pomyslně padla brada. NE! Myslím, že mi padla i v reálu. Pro mě naprosto nepředstavitelné. Bez receptu jsem nebyla schopná uvařit ani.... no skoro nic... do nedávna. Ale dnes jsem se přesvědčila, že v této disciplíně celkem obstojím. Je mi jasný, že pro některé z Vás to asi není nic zajímavýho, ale já mám pocit, že jsem objevila kámen mudrců! Prostě jsem dnes do dvaceti minut uklohnila omáčku s těstovinami. Otevřela jsem ledničku, vybrala pár surovin, hodila je na pánev, k tomu uvařila flíčky a hotovo. Dokonce mi ani nevadilo, že mi u toho asistuje Ottoun :-) A jak mu pak chutnaly! Kdo nás zná, ví, že Otík stále bojuje  s jídlem (i když na to nevypadá), takže jsem za každý sousto ráda.