Zobrazují se příspěvky se štítkemrýže. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemrýže. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 10. března 2018

33. Chicken curry (varianta I)

Zdravím, a to po hodně dlouhé době! Sorry ... Na druhou stranu, za tu dobu, co jsem nepřispívala se hodně změnilo, resp. nezměnilo, páč jsem zpátky v Dánsku. Takže tady píšu další pokračování dánskejch listů. Ale o tom tenhle příspěvek, jak už název napovídá, nebude. Zkouším tady vařit kde co, občas s větším či menším úspěchem. Zkusila jsem si sekanou se slaninou (celkem úspěch), mámino kuře na paprice (už ne tak velkej úspěch), masový koule se smatanovou omáčkou (malá velká katastrofa) ... Co bych se chtěla jednou naučit je aspoň pár receptů z indický kuchyně, i když nevím, proč zrovna to mě tak láká. Každopádně můj záměr jíst víc rýži než těstoviny tomu jde naproti, takže vám tady předkládám jeden z mála receptů, kterej se celkem povedl. Výhodou tady v Dánsku je, že netradiční suroviny tu není problém koupit v každým obchodě a za naprosto minimální cenu, stejně jako cokoli ostatní. Takže - chicken curry s kokosovým mlékem!


Cheap Creamy Chicken Curry
Omlouvám se, tohle samozřejmě není autentická fotka. V mým případě to bylo víc do oranžova :)

pondělí 23. ledna 2017

59. Leňajs rozšiřuje Ottův jídelníček

Otíkovi je dnes rok a 5 měsíců a má pořád nejraději mateřské mléko. A asi by jedl výhradně jen to. Snažím se, aby mu uvařené jídlo chutnalo. Ne vždycky se to ale daří. Asi každá máma ví, jakej je to asi pocit, když si s jídlem dáte práci a dítě pak ohrne nos. A navíc ne vždycky se mi daří, aby byl jeho jídelníček rozmanitý. Párkrát jsem si zkusila, aby jedl rozmanitě, zajímavě a čerstvě a řeknu vám, že tomu se fakt říká "být v kuchyni na krátkým řetězu"! Takže hodně zamražuju a v průběhu pár dní se opakuju. Ale neustávám v tom najít rozumnou rovnováhu mezi jakž takž různorodou stravou a tím, abych nebyla otrokem našeho jídelníčku. Snad se mi to daří. A snad se mi daří i to, aby Otík opravdu jedl 5-6x denně včetně slušného pitného režimu. I přesto chce mlíčko... chce prostě cítit mě - je to způsob kontaktu se mnou a prostředek uklidnění třeba při růstu zoubků. A popravdě ani mě to moc neobtěžuje. Naopak snažím se to užívat, protože tohle nebude (v dlouhodobém horizontu) trvat moc dlouho a tyhle blízké chvíle nám prostě jednou skončí.
A zde je další moje variace na recept z knihy Hned to bude, andílku: