30. Kuřecí burrito z jednoho hrnce

... aspoň takhle jsem si ten název přeložila do češtiny :) Na internetu jsem se dočetla, že klasické burrito patří do mexické nebo tzv. Tex-Mex (Texas a Mexiko) kuchyně, a jde v podstatě o tortily plněné směsí fazolí, masa, rýže, sýra a dalších přísad. Takže jsem zase o něco chytřejší. Našla jsem si tento recept na zahraničních stránkách během jedné slabší chvilky, kdy jsem projížděla všemožné recepty a slintala si na klávesnici, a chtěla jsem ho vyzkoušet už proto, že neobsahuje těstoviny. Protože těstoviny a chleba se tu (bohužel) staly základem mýho stravování ...

"You Make My Dreams Come True" - Hall and Oates

52. Leňajs se peče při vaření risotta s cuketou a parmazánem

Jak už sám nadpis napovídá, je to teď fakt peklo. Sice jsme se snažily s Terkou uvařit dopoledne, ale oběd byl hotový přesně v poledne, takže vedro už bylo dost velký. Už je asi čtvrtý nebo pátý den takové vedro, že nám ani přes noc doma neklesá teplota pod 27°C. Ale to tak máte asi všichni. Většinu dne trávím v posteli a potím se a potím. A lituju všechny, kteří v tomto počasí musí chodit do práce. :-(

Co v takovém vedru jíst? Na našich facebookových stránkách jsme Vám doporučovali litevskou studenou polévku, po které se u nás doma jen zaprášilo a přes den to bylo opravdu to pravé. Na všemožných webech vydávají doporučující články, co jíst, co pít, jak se chovat apod. Mně tohle počasí připomnělo Itálii a tak jsme dostala chuť na nějaké risotto. A tady máte něco nenáročného na ingredience.

50. Leňajs vyhrává s shepherd´s pie

... neboli pastýřským koláčem. K tomuto receptu jsem došla zcela jednoduchou cestou. Měla jsem chuť na bramborovou kaši, a tak jsem projela internet a došla k tomuto typickému anglickému jídlu, které jsem se hned rozhodla vyzkoušet, protože mi stačilo dokoupit jen mleté maso. Vše ostatní doma máme a příprava je velmi jednoduchá. Nemusíte na to být žádní kulinářští mistři.

V některých oblastech a variantách najdete místo rajčat kečup, ale já ho v jídlech nemám ráda, takže jsem se řídila receptem. Jinak se domnívám, že Čechům by mohlo toto jídlo chutnat obecně, takže i když nejste na novinky, myslím, že vyzkoušením nic nezkazíte.

Bohužel se mi nepodařilo pěkně jej naservírovat, takže Vám sem dávám jen fotku z pekáče :-)

47. Leňajs bojuje s obalovanými rybími filetami s kaší a hráškem

Stůňu. Ano, zase. V tomto školním roce už podruhé. Prostě se tomu nedá ubránit, když kolem Vás padají děti jako hrušky. Tenhle bacil je ovšem velmi vytrvalý. A tak po třech dnech poctivého ležení a pocení Paralenem, pití bylinek a užívání cibulového sirupu mám pořád velký knedlík v krku, díky němuž je pro mě každé polknutí utrpením, zjišťuji, že se tentokrát asi antibiotikům neubráním.

Každopádně člověk jíst musí, že. Recept, který Vám dnes budu servírovat, jsem objevila v práci v časopise (kde asi tak ten časopis mohl ležet, že? ;-). A přišel mi jednoduchý. Tak jsem se rozhodla ho vyzkoušet. To jsem ani netušila, jak dobře jsem udělala. Protože brambory jsem mohla škrábat v sedě a zbytek nebyl náročný. Za necelou hodinku bylo hotovo a já mohla zpátky do postele. Tentokrát bylo menu bez polívky a desertu, ale to doufám pochopíte.

40. U Matyldy se kouzlí Minestrone...

...a potom vždycky vykouzlí úsměv na tváři. A to hlavně mně, protože když vidím, jak všem chutná, mám z toho vždycky dobrej pocit. Ten se navíc násobí tím, že je to úplně, ale úplně zdravá polívka. Nevím čím to je, ale je tak lahodná, že jí nemám nikdy dost. Pokaždý, když ju uvařím (a to jí dělám fakt velkej kotel), tak si říkám, že tentokrát to určitě budu vylívat.
A co myslíte? Ještě se to nikdy nestalo!

MINESTRONE

MINESTRONE

Poprvé jsem tuhle italskou polívku jedla kdysi v horské chatě v Dolomitech a hrozně mi chutnala, asi i proto, že jsem měla za sebou tu děsnou túru. Už tehdy to byla lahoda, takový pohlazení břicha. Byla plná zeleniny a taky v ní plavaly takový malý těstovinoví červíci. Později jsem ji zkusila uvařit podle Itala, a i když nebyla s těstovinami, naprosto splnila moje očekávání. Od té doby ji vařím dost často, většinou teda v létě a na podzim, protože je nejvíc čerstvé zeleniny. 

Jak říká Ital, je to prostě "silný zeleninový příboj". 

S minestrone musím začít už večer. Naberu dvě hrsti suchých fazolí - červených, bílých nebo obou - a nasypu je do hrnce, ve kterém se potom budou vařit. Zaliju studenou vodou, aspoň tak, aby hladina byla dvakrát výš než fazole. Přes noc nechám ležet.

Dopoledne postavím hrnec s fazolemi na plotnu, zkontroluju množství vody, když je potřeba, přidám, ale nevyměňuju. Osolím a začnu vařit. 

Vedle si nachystám další, větší hrnec. Očistím velkou cibuli, nakrájím a odložím. Ukrojím 3 řapíky řapíkatého celeru (!) a to tak, že spodní asi tak 2 cm odkrojím úplně a listy taky, jen pár si jich nechám na závěr. Řapíky nakrájím na proužky, co vypadají spíš jak malé měsíčky. Odložím. Očistím a na půlkolečka nakrájím 2 menší mrkve.

V hrnci rozpálím trochu olivového oleje a hodím na něj cibuli, celer a mrkev. Restuju asi tak 6 minut. Mezitím oloupu 3 brambory, nakrájím na akorátní kostky a přihodím do hrnce, trochu osmahnu. Nakrájím menší pórek na kolečka, 3 jarní cibulky taky a přidám k základu. Když to vypadá, že se to už chce přichytávat ke dnu, neváhám podlít vodou z vařících fazolí nebo prostě jen tou z kohoutku. Po chvíli přiliju ještě víc vody, aby to už vypadalo jako hustá polívka. Pořád mírně vařím. 

A teď přichází na řadu tvořivost kombinovaná s možnostmi, které skýtá lednička a spíž. Prostě - co mám, tam teď dám, podle zásady, co potřebuje vařit déle, to hned, co méně, to později. Takže třeba nakrájím kousek květáku, brokolice, menší cuketu (tu skoro vždycky), kousek dýně (muškátové), špenátové listy, trochu mangoldu,... a všechno to přihodím do vařícího kotlíku. Nechám to na mírném ohni bublat.

Připravím si do misky 3 pěkná voňavá rajčata(!), nakrojím je na špičce do kříže a spařím vřelou vodou z konvice. Po chviličce je vytáhnu, nožem z nich sloupnu slupku a dužinu trochu pokrájím (jen tolik, kolik mi dovolí to, jak to strašně pálí). Hodím zas do hrnce a pokračuju v pomalém vaření. Když je potřeba, přilívám vodu.

Obhlídnu, co dělají fazole. Pokud jsou ještě trochu tuhé, nevadí, klidně je přidám do polívky k ostatní zelenině a vařím dohromady. Vodu z fazolí můžu taky přidat. Když jsou ale fazole už hotové, vypnu je a nechám ještě mimo polívku, aby se v ní úplně nerozvařily.

Když už se mi zdá, že všechna zelenina v polívce je skoro úplně měkká a že to už neodolatelně voní, přidám poslední kousky - a to třeba hrst zeleného hrášku a/nebo zelené fazolky. Oboje stačí povařit chvilinku. Šufánkem odeberu do misky trochu polívky, tyčovým mixérem rozmixuju a vrátím zpět do hrnce. Pak vypnu sporák.

Na závěr osolím, žádné další koření nepřidávám, byla by to úplná polívkozrada! Navrch jen nasypu trochu nakrájené petrželky a taky lístky celeru, co mám odložené od začátku vaření. 

Nahoru na talíř s touhle voňavou dobrotou nasypu hobliny parmazánu a je to úplně dokonalé.

• Toto množství je tak pro 8 lidí. Záleží na tom, kolik zeleniny přidáte a jak moc polévku zředíte vodou. Minestrone je skoro jak hlavní chod, je to taková ta silná "obědová" polívka.
• Vůbec se nebojte se zeleninou experimentovat - dejte tam to, co máte rádi, ale druhy označené v textu vykřičníkem nesmíte vynechat. To znamená, že bez základu s řapíkatým celerem a rajčaty to prostě nebude ono.
• Podle popisu to vypadá, že je to velmi pracné jídlo. Není to tak. Sice určitý čas zabere, ale rozhodně stojí za to. V podstatě člověk pořád jen čistí a krájí zeleninu a průběžně přidává do hrnce, žádné složité kuchařské postupy.
• Jednou jsem neměla fazole a tak jsem to zkusila úplně stejně, ale se suchou cizrnou. Bylo to taky moc dobrý.
• Tak si to užijte a přeju dobrou chuť!

PS.: Srdečně Tě zdravím, Marťo H. (doufám, žes dočetla až sem) a su moc zvědavá, jestli se do minestrone pustíš taky :-)